Jana Králová: Tradition versus modernity

Sedmý svazek Opery reaguje hned na několik výročí – 80. výročí založení Pražského lingvistického kroužku, 80. výročí narození Jiřího Levého a 40. výročí jeho úmrtí a 50. výročí vydání jeho průkopnické práce České theorie překladu – i na řadu diskusí se zahraničními kolegy, z nichž vyplynulo, že translatologická obec má o metodologických východiscích i výsledcích práce předních českých a slovenských teoretiků jen velmi zkreslené představy. Zaměříme-li se na důvody tohoto stavu, zjišťujeme, že mnoho prací, na něž se zde odvoláváme, vyšlo v češtině jako v málo rozšířeném jazyce. Nedostatek překladů bývá považován za jednu z příčin, proč mezinárodní odborné publikum často ztotožňuje strukturalismus pouze s jeho francouzskou větví. Přitom už čeští strukturalisté z klasického období Pražské školy vycházeli z pojetí překladu jako integrální součásti cílové kultury, a tak od dvacátých let 20. století otevírali řadu otázek, které v translatologii zdomácněly až o několik desetiletí později: integrace lingvistiky a literární vědy, konceptualizace struktury jako průniku formy a obsahu, úloha individua ve změně a vývoji, pojetí struktury jako dynamického a dialektického dění, jako vzájemného neustálého přeskupování hierarchie složek tvořících strukturní síť vztahů, oproti pozitivistickému determinismu, metafyzice a esencialismu relativizující náhled fenomenologický, s individui, jejich činnostmi a produkty jako historicky proměnlivými fakty, od hlubší analýzy se očekával nejen popis, ale i explanace, snaha o detailnější propracovanost norem. Cílem této práce je proto přispět k „znovuobjevení“ základních pojmů a koncepcí Pražské školy pro translatologii v domácím i mezinárodním měřítku, zejména v souvislosti se sociologizujícím obratem v této vědní disciplíně, a vyvolat diskusi o významu tradičních metod a postupů pro rozvoj vědy. Tomuto cíli odpovídá i struktura knihy.